Vrchní soud v Praze - Náhrada škody a vydání pozemku podle zákona o majetkovém vyrovnání
18. 6. 2025
ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Co.76.2024.1
Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který vydal žalobci pozemek, jež byl dříve odňat v důsledku majetkové křivdy podle § 5 písm. a/ zák. č. 428/2012 Sb. Soud zjistil, že mezi účastníky existovalo sporné tvrzení ohledně povahy ochranné hráze, nacházející se na předmětném pozemku, a zda představuje překážku pro jeho vydání. Soud prvního stupně konstatoval, že hráz byla od dlouhodobého času součástí pozemku, čímž tato nebyla považována za 'stavbu' ve smyslu zákona a výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV nebyl dán. Odvolací soud doplnil dokazování o místní ohledání a dospěl k obdobnému závěru, že hráz byla zbudována již v roce 1888, tudíž nemohla bránit vydání pozemku.
Odvolací soud zdůraznil, že "aby stavba mohla představovat překážku pro vydání určité nemovitosti v režimu § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, musí být na konkrétním pozemku zhotovena až poté, kdy byl příslušný pozemek oprávněné osobě odňat." Uvádí také, že stavba, která existovala před vznikem majetkové křivdy, nemůže být důvodem pro odepření vydání pozemku. Na základě provedeného dokazování soud neshledal výlukové důvody a potvrdil věcně správný rozsudek soudu prvního stupně.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec - Rozsudek o bezdůvodném obohacení v souvislosti s tiskem propagačních materiálů
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSUL:2025:30.Co.233.2024.182
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci, který uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 446,60 Kč s úrokem z prodlení. Okresní soud zjistil, že nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena jakákoliv smlouva o tisku propagačních materiálů, avšak bylo prokázáno, že žalovaná prostřednictvím svého jednatele materiály osobně převzala a využila je k propagaci svých produktů. "Vzniklo tak bezdůvodné obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb." Soud dále poukázal na to, že cena za poskytované služby byla stanovena podle platného ceníku žalobkyně a odpovídala obvyklé ceně na trhu.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu, když zjistil, že cena žalobkyní účtovaná byla v daném místě a čase obvyklá a že soud správně aplikoval ustanovení § 136 o. s. ř. pro stanovení výše bezdůvodného obohacení. Soud zdůraznil, že "nelze nic vytknout závěru okresního soudu o tom, že v řízení nebylo prokázáno uzavření konkrétní smlouvy... a že je třeba na věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení." K doplnění tvrzení žalované o nesprávnosti skutkového zjištění se odvolací soud neztotožnil a konstatuje, že "závěry přijaté okresním soudem mají oporu v provedeném dokazování."
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Náhrada škody způsobené předběžnými jednáními o koupi nemovitosti: Předsmluvní odpovědnost a posouzení spravedlivých důvodů.
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:27.Co.366.2024.79
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, ve kterém bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 142 647,93 Kč s tím, že žalobkyně tvrdila, že utlumila jiné investice v důsledku očekávané uzavření kupní smlouvy o nemovitosti. Soud konstatoval, že „jednání žalovaného, který po dohodě se žalobkyní stran veškerých náležitostí kupní smlouvy včetně ceny den před plánovaným podpisem sdělil, že smlouvu neuzavře, protože kupní cena je nízká“, bylo v rozporu s dobrou vírou a znamenalo nepoctivé jednání. Krajský soud potvrdil povinnost žalovaného zaplatit částku 58 600 Kč za právní služby, neboť tyto náklady byly přiměřené a odůvodněné v kontextu uzavření smlouvy.
Naopak co do zbývající části žaloby o zaplacení 84 047,93 Kč, kterou žalobkyně vynaložila na projekční práce, krajský soud dospěl k závěru, že zde nelze určit příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem této škody. Soud zdůraznil, že žalobkyně jako podnikatelka měla riziko spojené s prováděním dalších jednání s jinými subjekty nést sama, neboť „mezi jednáním žalovaného (neuzavřením kupní smlouvy) a náklady smluvních jednání žalobkyně se společností … nelze spatřovat příčinnou souvislost“. Krajský soud tedy rozsudek soudu prvního stupně ohledně této části změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Návrh na zaplacení částky v insolvenčním řízení zamítnut pro promlčení
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2024:22.Co.142.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice rozhodl, že žaloba žalobce, který požadoval zaplacení částky 146 460 Kč od žalovaného, byla důvodně zamítnuta, protože promlčecí lhůta byla překročena. Okresní soud konstatoval, že žalobce měl od dubna 2019 dostatek informací o svém nároku, samozřejmě o povinnosti žalovaného vyplatit částku ve stanovené lhůtě, čímž promlčecí lhůta ve smyslu § 619 odst. 1 občanského zákoníku začala běžet. „Protože nedošlo ke stavení promlčecí lhůty, podal žalobce žalobu až po uplynutí 3-letého období“, uvedl soud. Proto soud uznal námitku promlčení vznesenou žalovaným za důvodnou a zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy lze dovodit jen v těch výjimečných případech, kdy by to bylo výrazem zneužití tohoto práva“.
Soud se rovněž neztotožnil s argumentací žalobce ohledně nesprávného úředního postupu v trestním řízení, který jí měl bránit v uplatnění nároku na náhradu škody. Okresní soud zdůraznil, že účastníci řízení měli povinnost včas podávat své nároky. Krajský soud souhlasil se závěrem okresního soudu, že žalobce neprokázal jakékoliv okolnosti, které by měly za následek rozpor uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy. Krajský soud shrnul, že žalobce měl dostatečné příležitosti k uplatnění své pohledávky a že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům, jen v těch výjimečných případech“. Celkově krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Návrh na určení vlastnického práva a rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu první instance.
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2025:59.Co.343.2024.116
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži z 30. října 2024, který zamítl žalobu žalobkyně na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. v k. ú. adresa, obec adresa. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Uvedl, že „určovací žaloba má místo tam, kde lze eliminovat nejistotu v právním vztahu a k nápravě nelze dospět jinak“. Žalobkyně tvrdila, že chce pozemek zcelit a disponovat s ním, avšak soud konstatoval, že v tomto konkrétním případě naléhavý právní zájem chybí, přičemž bylo upozorněno na nutnost formulovat žalobní petit tak, aby reflektoval skutečnosti spojené s úmrtím jejího manžela.
Odvolací soud podtrhl, že postup soudu I. stupně byl správný, neboť žalobkyně byla předem informována o nedostatku naléhavého právního zájmu, a tudíž v této podobě žalobu zamítnout. Soud zdůraznil, že povinností soudu není poskytovat poučení o hmotném právu, a žádný zásah do práva na spravedlivý proces se nekonal, jelikož žalobkyně měla možnost upravit žalobní petit po oznámení o absenci naléhavého zájmu. Neazbytnou formalistickou interpretaci žalobkyně soud odmítl a konstatoval, že pro určení, zda zůstavitel byl vlastníkem věci, musí být věc předmětem řízení o dědictví, čímž se žalobkyně nemohla své žalobě úspěšně domoci.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci nároku na bezdůvodné obohacení a majetkovou újmu
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2025:38.Co.219.2024.1
Krajský soud v Brně rozhodl v odvolacím řízení o nároku žalobkyně, která se domáhala vydání bezdůvodného obohacení a náhrady majetkové újmy. Soud prvního stupně, Okresní soud v Blansku, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Konstatoval, že nárok na bezdůvodné obohacení za období od určitého datumu do jiného datumu nebyl promlčen, a to s ohledem na včasné uplatnění žaloby dle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Žalovaná potvrdila užívání předmětného vozidla po celou požadovanou dobu, což učinilo její tvrzení o neoprávněném užívání nepravdivým. Soud I. stupně také uvedl, že neprokázala existenci dluhu vůči žalované k času uplatnění zadržovacího práva.
Krajský soud, jako odvolací soud, potvrzuje rozhodnutí soudu nižší instance. V rámci odvolacího řízení zjistil, že žalobkyně nedostatečně prokázala svůj nárok na ušlý zisk. Neprovedením navrhovaného důkazu účastnickým výslechem jednatele žalobkyně nedošlo k vadě řízení. Žalobkyně měla několik příležitostí doplnit svá tvrzení a označit důkazy, avšak tento úkol nesplnila. Odvolací soud dospěl k závěru, že "odvolání žalobkyně není důvodné" a potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Odvolání proti rozsudku o zaplacení částky 1 413 041,90 Kč v souvislosti s vadami nemovitosti
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2021:26.Co.174.2021.1
Krajský soud v Hradci Králové se ve svém rozhodnutí zabýval žalobou, kde žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 413 041,90 Kč s příslušenstvím poté, co zjistila vady nemovitostí, které zakoupila od žalovaného. Soud konstatoval, že žalovaný porušil své povinnosti z kupní smlouvy prostřednictvím klamavých prohlášení, když uvedl, že na adrese nemovitosti není žádná další osoba registrována s trvalým pobytem, že k nemovitosti nevázne nájemní právo a že neexistují žádná exekuce či správní řízení, které by mohly ohrozit užívání nemovitosti. Krajský soud citoval: „Žalobkyně tyto vady žalovanému vytkla bez zbytečného odkladu“ a zdůraznil, že odpovědnost žalovaného za vady platí, přičemž žalobkyně má právo na „přiměřenou slevu z kupní ceny“ dle § 2099 a násl. občanského zákoníku.
V odvolacím řízení soud potvrdil nárok na smluvní pokutu a náhradu škody v souvislosti s neoprávněným připojením elektrického kabelu, avšak shledal, že okresní soud nedostatečně zdůvodnil výši slev vyčíslených žalobkyní. Krajský soud upozornil na potřebu podrobného a přezkoumatelného odůvodnění „jak soud výši slevy, kterou by ještě bylo možno považovat za přiměřenou, vyčíslil“, a poukázal na nutnost, aby okresní soud doplnil dokazování ohledně jednotlivých vad a přiměřenosti slev. Soud tedy zrušil část rozsudku prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení, s pokynem, aby se znovu posoudila přiměřenost slev ve vztahu k jednotlivým uplatněným vadám.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Potvrzení rozsudku o vrácení kupní ceny a náhradu nákladů řízení
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:23.Co.65.2025.72
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi týkající se žaloby žalobce na zaplacení částky 25.597 Kč s příslušenstvím. Okresní soud rozhodoval o vrácení zaplacené kupní ceny za matraci, jejíž dodání žalovaný nedodržel. Žalobce odstoupil od smlouvy poté, co nebylo dodáno zboží ani v dohodnutém termínu a uvedl, že s žalovaným nebyl v komunikaci. Odstoupení od smlouvy bylo akceptováno žalovaným, který však částku nevrátil. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce měl právo na odstoupení podle § 2158 a § 2159a občanského zákoníku, protože prodávající byl v prodlení a nezareagoval na výzvy k plnění.
Odvolací soud podrobně přezkoumal argumentaci žalovaného a zjistil, že okresní soud správně posoudil skutkový stav i právní otázky. Odvolací soud uvedl, že žalovaný neprokázal důvody pro doplnění důkazů a že žalobce měl oprávněný důvod k odstoupení od smlouvy. "V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce důvodně odstoupil od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky pro prodlení žalovaného," což vedlo k potvrzení rozsudku okresního soudu a závěru, že žalovaný musí vrátit zaplacenou kupní cenu.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Náhrada škody a odvolání v kauze o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2025:58.Co.191.2024.1
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku za škodu způsobenou dopravní nehodou, jež byla způsobena zaměstnancem žalovaného, který traktorovým přívěsem převážel náklad. Soud prvního stupně konstatoval, že zaměstnanec žalovaného po nehodě opustil místo události, ačkoliv si musel být vědom poškození majetku, neboť "přečnívající části převáženého potrubí zachytily o roh pletivového oplocení areálu, svislou dopravní značku a kovový kříž." Tímto jednáním došlo k naplnění podmínek pro regresní nárok žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu.
Odvolací soud podrobil kritice argumentaci žalovaného, který obhajoval, že zaměstnanec si nevšiml způsobení nehody. Odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení významu "důvodu hodného zřetele" pro opuštění místa nehody je klíčové, zda žalovaný vynaložil dostatečnou péči a opatrnost. Soud konstatoval, že mladý věk a nezkušenost řidiče nejsou ospravedlněním nedbalosti, když řidič převážel nadměrný náklad. "Musel si být vědom, že při odbočování může náklad poškodit okolní majetek," což vedlo k závěru, že žalobkyně má nárok na náhradu škody podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) ZPOPV.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - Náležitosti a potvrzení odvolacího řízení o bezdůvodném obohacení na základě úvěrové smlouvy
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSCB:2025:5.Co.391.2025.1
Krajský soud v Českých Budějovicích, v rámci odvolacího řízení, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žalovaná zavázána k zaplacení částky 327 530,09 Kč žalobkyni. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se dopustila bezdůvodného obohacení, když ke dni 19. 4. 2021 byl na její účet připsán úvěr ve výši 599 100 Kč, který byl uzavřen bez jejího vědomí a souhlasu. Soud prvního stupně konstatoval, že „smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena“, čímž se vztah mezi žalobkyní a žalovanou podřadil pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Tento závěr byl podpořen tím, že žalovaná poskytnutím přístupových údajů k bankovnímu účtu svému bývalému příteli umožnila uzavření úvěrové smlouvy a že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nebyl promlčen, neboť „žaloba byla podána 14. 5. 2024“ a další klíčové informace o podvodech se dozvěděla až 15. 12. 2021.
Odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, odmítl argumenty žalované, že nedošlo k bezdůvodnému obohacení, a potvrdil, že „osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je adresát tohoto plnění“, což v daném případě byla žalovaná. V rámci obiter dictum soud rovněž uvedl, že „argumentace žalované o porušení AML předpisů je nepřípustnou novotou“, a tedy se jí nelze zprostit povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení, které ze zákona vzniklo. Kromě toho soud uvedl, že hypotetické porušení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně by nemělo vliv na právo žalobkyně na vrácení prostředků. Takto se soud zabýval celkovými okolnostmi případu, kdy žalovaná k porušení povinností vedla svým chováním, čímž podpořil platnost svého rozhodnutí.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - O odvolání ve věci zaplacení zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSCB:2025:5.Co.491.2025.1
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku, v němž byl žalobci přiznán nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 24 375 Kč, za předpokladu náhrady úroků z prodlení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění v důsledku „nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení“, které trvalo „osm let a šest měsíců“. Délka řízení byla dle názoru soudu ukazatelem pro přiměřené zadostiučinění a vycházelo se přitom z částky 20 000 Kč za rok. Soud prvního stupně dále upravil výslednou částku o 35 % z důvodu složitosti řízení a procesních aktivit účastníků.
Odvolací soud potvrdil, že celková částka přiměřeného zadostiučinění ve výši 97 500 Kč byla v souladu s okolnostmi případu a zákonnými kritérii. Dle odvolacího soudu „se nejednalo o extrémně dlouhé řízení“, proto byla vybrána částka 17 500 Kč za rok jako adekvátní. Odvolací soud souhlasil, že snížení odškodnění pro právní složitost bylo oprávněné a upravil výši snížení na 25,5 %, čímž se celková částka stala „odpovídající okolnostem tohoto případu“. Konečné vyčíslení uznal „za částku v dané věci odpovídající“ a přiznal, že soud prvního stupně správně odečetl již vyplacenou částku 73 125 Kč. Soud tak „ve zbytku žalobu důvodně zamítl“.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Potvrzení zamítnutí žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 23 000 Kč
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2025:17.Co.114.2024.1
Krajský soud v Brně rozhodl ve věci žalobkyně, která požadovala po žalované vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 23 000 Kč. Soud shledal, že žalobkyně uhradila žalované tuto částku na základě veškeré zdravotní péče poskytnuté jejímu synovi, avšak právní povinnost k takovému plnění nebyla stanovena. "Pokud tedy žalobkyně uhradila část nároku celkem v částce 23 000 Kč žalované, aniž pro to existovala právní povinnost, jedná se o bezdůvodné obohacení." Soud prvního stupně zamítl žalobu, a to jak na základě odůvodnění neexistence povinnosti žalované na zaplacení, tak na důvodu promlčení nároku žalobkyně, přičemž uvedený počátek běhu promlčecí lhůty se vázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně z dřívějšího řízení.
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, shledávaje jej věcně správným v posouzení jak skutkových, tak právních závěrů. Konstatoval, že "uplatnění námitky promlčení ze strany žalované nelze považovat za zneužití práva" a že právní argumentace žalobkyně nevykazovala dostatečnou relevanci. Soud se postavil na stranu názoru, že "nynější zástupce žalobkyně byl u tohoto vyhlášení taktéž jako zástupce žalobkyně jako žalované v řízení prokazatelně přítomen," což naznačuje, že žalobkyně nabyla vědomosti o možném obohacení od tohoto okamžiku. Soud dodal, že argumenty žalobkyně neodůvodnily připustit opětovné zpochybnění právních závěrů na základě judikatury Ústavního soudu.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Nárok žalobkyně na slevu z kupní ceny nemovitosti a náhrada nákladů řízení
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:26.Co.61.2025.1
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 250 000 Kč s příslušenstvím, přičemž argumentovala, že nemovitosti zakoupené od žalovaného vykazovaly skryté vady, o nichž nebyla informována. Soud konstatoval, že žalovaný porušil svou informační povinnost a že žadatelka měla nárok na slevu z kupní ceny dle § 2099 a násl. občanského zákoníku. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že vada nemovitostí byla takového charakteru, že žalobkyně nebyla schopna je rozpoznat a žalovaný vyjádřil nepravdivé tvrzení o stavu nemovitosti v kupní smlouvě. Soud odkazoval na judikaturu, podle níž „přiměřená sleva z kupní ceny musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech v dané věci bude odpovídat míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat“.
Odvolací soud potvrdil závěry okresního soudu o odpovědnosti žalovaného za vady a posoudil výši požadované slevy jako přiměřenou. Dále uvedl, že „výše přiměřené slevy závisí především na povaze a rozsahu vady vzhledem ke kupní ceně, na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty“. Krajský soud také uvedl, že se správně paměřovaly náklady vztahující se k postupům v rámci správního řízení, které žalobkyně musela podstoupit v důsledku těchto vad. Odvolání žalobkyně, směřující proti výši náhrady nákladů řízení, soud vyhodnotil jako důvodné a přiznal jí právo na plnou náhradu nákladů řízení, což podpořil tvrzením, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové o regresním nároku za škodu z dopravní nehody
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:23.Co.238.2024.151
Krajský soud v Hradci Králové se zabýval odvoláním žalobce proti rozsudku Okresního soudu, který uložením povinnosti zaplatit žalobci částku 24.863 Kč včetně úroku z prodlení shledal žalovaného odpovědným, přičemž se zaměřil na dva aspekty regresního nároku podle zákona č. 168/1999 Sb. (o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). První se týkal odpovědnosti žalovaného podle § 10 odst. 1 písm. c/, kdy soud konstatoval, že žalovaný nezpůsobil dopravní nehodu v pozici zaměstnance či zmocněnce, což vylučovalo regresní nárok. Avšak ve vztahu k § 10 odst. 1 písm. e/ soud shledal, že žalovaný nevyhotovil hlášení o pojistné události a neposkytl požadované doklady, což ztížilo šetření pojistitele. Soud prvního stupně uznal, že „žalovaný v rozhodné době dostatečně nezajistil klíče jako jediné zabezpečení vozidla a tím pádem ani vozidlo před jeho neoprávněným užitím ze strany třetích osob“.
V odvolacím řízení soud potvrdil závěry prvního stupně a zdůraznil důkazní zjištění, podle nichž žalovaný svým jednáním — nedostatečným zajištěním klíčů a zasláním e-mailu, kde podezřele zpochybňoval skutečnosti události — přispěl k vzniku povinnosti nahradit způsobenou škodu. Soud konstatoval, že žalovaný má povinnost platit „solidárně za náhradu škody způsobenou vozidlem“, přičemž pro něj bylo zřejmé, že za škodu na vozidle bude odpovídat. Jak uvedl, správně uznávaná odpovědnost žalovaného za škodu je „nevyhnutelná z důvodu, že k jejímu vzniku došlo v důsledku jeho nedbalosti a jiného porušení povinností.“ Toto rozhodnutí ilustruje důležitost odpovědnosti provozovatele vozidla a zavádí širší vymezení skutkových okolností v případech, kdy bylo vozidlo zneužito třetími osobami.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem - Potvrzení rozsudku o zamítnutí žaloby na výplatu částky z prodeje nemovitosti
17. 6. 2025
ECLI:CZ:KSUL:2025:10.Co.509.2024.1
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mostě, který zamítl žalobu žalobce na zaplacení částky 1 107 147,82 Kč s příslušenstvím. Soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o rozdělení výtěžku z prodeje nemovitostí, avšak žalobce nebyl v listině "Rozdělení výtěžku…" uveden jako příjemce této částky. Podle odůvodnění prvostupňového soudu se závazek žalované rozdělit kupní cenu vztahoval pouze na konkrétní prodej nemovitostí a nebyl vázán na celkové majetkové vypořádání, jak tvrdil žalobce. Soud konstatoval, že "závazek žalované byl podle závěru soudu prvního stupně vázán výhradně na prodej nemovitostí…" a že "Žalobce tak podle závěru soudu prvního stupně neprokázal žalobní nárok."
Odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně a potvrdil, že žalobce neprokázal ani existenci právního důvodu pro svůj nárok na výplatu prostředků z uvedeného rozdělovníku. Soud uvedl, že "v řízení nebyla prokázána dohoda účastníků o jakémsi celkovém vypořádání majetkových vztahů v souvislosti s ukončením jejich soužití." Taktéž zdůraznil, že listina "Rozdělení výtěžku…" "není důkazem o vzájemném majetkovém vypořádání účastníků," ale důkazem o rozdělení kupní ceny získané konkrétním prodejem, který se nakonec neuskutečnil. Krajský soud rovněž připomněl právní závěry ohledně platebních míst a neexistence závazku, který by zakládal nárok žalobce.