Krajský soud v Ostravě - Náhrada škody z dopravní nehody: Potvrzení rozsudku o zaplacení 20.005 Kč a nákladů řízení
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:75.Co.299.2024.1
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci, který rozhodl, že žalovaný 1. a žalovaný 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 20.005 Kč s úrokem z prodlení. Soud uvedl, že žalobkyně prokázala, že žalovaný 2. řídil vozidlo bez platného řidičského oprávnění a bez zřetele hodného důvodu opustil místo nehody. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. odpovídá žalovaný 1. solidárně s žalovaným 2. proto, že předal řízení vozidla osobě, která nebyla k řízení způsobilá. "Na provozovateli vozidla je, aby prokázal, že jednání řidiče zakládající postižní právo pojistitele nemohl zabránit," přičemž žalovaný 1. to neprokázal.
Krajský soud shledal, že žalovaný 1. evidentně svým nedbalým chováním umožnil užití vozidla jinou osobou. Soud zdůraznil, že žalovaný 1. měl povědomí o problematické situaci v domácnosti a s vědomím, že technický průkaz byl ponechán ve vozidle a klíče byly volně přístupné, se dopustil nedbalosti. Argument žalovaného 1., že nemohl ovlivnit, kdo vozidlo řídí, soud odmítl jako nepřijatelný, neboť "takové tvrzení by vyžadovalo neustálý dohled nad vozidlem". Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu a konstatoval, že výše škody byla stanovena adekvátně na základě rozpočtu, což je standardní postup.
Krajský soud v Brně - Rozhodnutí o odvolání v případě náhrady škody za poškození mýtné brány
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2025:38.Co.235.2024.1
Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 26. března 2025 potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, které zamítlo žalobu žalobce na zaplacení částky 899.547,55 Kč s úrokem z prodlení. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce, jako správce mýtné brány, nevynaložil žádné zvýšené náklady na opravu, které by mu vznikly v důsledku protiprávního jednání žalované, a tedy jeho nárok na náhradu škody není důvodný. V odůvodnění uvedl, že „nákladní vozidlo žalované zavadilo o portál mýtné brány a opravu provedlo konsorcium v rámci smlouvy o poskytování služeb, za kterou již žalobce platil paušální částku, a tedy jeho majetková újma byla uhrazena“.
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně a zdůraznil, že „žalobce neměl v tomto případě povinnost uhradit žádné další náklady, neboť škoda byla uhrazena v rámci smluvního vztahu“. Soud dále odmítl námitky žalobce z odvolání, které se týkaly bezdůvodného obohacení, a konstatoval, že „v případě plnění za osobu, která po právu měla plnit sama, nevzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení“. Kromě toho odvolací soud také uvedl, že závěry soudu I. stupně byly podloženy správně konstatovanými skutkovými zjištěními a relevantními právními normami.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Nárok na zaplacení 595 000 Kč a otázka aktivní legitimace v insolvenčním řízení
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:57.Co.23.2025.1
Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě, který zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení 595 000 Kč, a to z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou zjevně neoprávněnou, neboť po prohlášení konkursu na majetek dlužnice přešlo oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou na insolvenční správkyni. Podle Krajského soudu "žalobkyně podala žalobu až 13. 3. 2023", což bylo po prohlášení konkurzu, a konstatoval, že "žalobu nelze podávat jinou osobou než insolvenčním správcem" (odkaz na § 249 insolvenčního zákona).
Krajský soud se rovněž vyjádřil k argumentaci žalobkyně o nečinnosti insolvenční správkyně a uvedl, že "nebylo prokázáno, že by insolvenční správkyně dala najevo, že by nehodlala spornou pohledávku vymáhat". Současně soud konstatoval, že závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, na které se žalobkyně odkazovala, nejsou v této věci aplikovatelné, protože se posuzované okolnosti liší od těch, o nichž tyto judikáty pojednávaly. Krajský soud zdůraznil, že "závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace je věcně správný", čímž se odvolal na principy práva insolvenčního.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Potvrzení neúčinnosti právního jednání v důsledku prekluze práva na odpor
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:69.Co.268.2024.1
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek okresního soudu, který zamítl žalobu žalobce na určení neúčinnosti darovací smlouvy, jíž dlužník převedl vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo žalobce dovolávat se neúčinnosti tohoto právního jednání zaniklo, neboť žaloba byla podána po uplynutí dvouleté prekluzivní lhůty stanovené v § 591 občanského zákoníku. V odůvodnění rozsudku se soud opřel o judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně o rozsudek sp. zn. 21 Cdo 955/2018, v němž byla potvrzena nutnost dodržení zákonem určené lhůty pro podání žaloby na vyslovení neúčinnosti.
Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 590 a § 591 o. z. a že by měl být použit pětiletý termín pro podání odporu na základě ustanovení § 590 odst. 1 písm. a). Krajský soud však shledal, že závěr okresního soudu je v souladu s výkladovým pravidlem lex specialis derogat legi generali a zdůraznil, že aplikace ustanovení § 590 o.z. na bezúplatná právní jednání je vyloučena. Podle krajského soudu platí, že pro nastolení neúčinnosti bezúplatného právního jednání, jako je darovací smlouva, se lze dovolávat pouze lhůty dvou let podle § 591 o.z., a proto žalobce zmeškal právo domáhat se neúčinnosti tohoto jednání.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem - Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem o vlastnickém právu k nemovitostem a neplatnosti darovací smlouvy
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSUL:2025:95.Co.572.2024.1
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích, který zamítl žalobu žalobce o určení vlastnického práva k několika nemovitým věcem. Hlavním bodem sporu byla platnost darovací smlouvy, na kterou žalobce tvrdil, že nikdy nepodepsal, přičemž znalec z oboru písmoznalectví dospěl k závěru, že podpisy na smlouvě jsou pravými podpisy žalobce. Okresní soud rovněž posoudil žalobcovo tvrzení o nevděku žalovaného, přičemž konstatoval, že chování žalovaného vůči žalobci nenaplnilo znaky hrubého porušení dobrých mravů, přičemž po darování projevoval žalovaný zvýšenou péči o nemovitosti.
Co se týče námitky žalobce o jeho duševní poruše, okresní soud uvedl, že znalecký posudek nebyl schopen prokázat, že žalobce trpěl duševní poruchou, která by ho činila neschopným právně jednat v době uzavření darovací smlouvy. Krajský soud dodatečně potvrdil, že ani věk žalobce, který v té době činil 90 let, nezakládal sám o sobě presumpci neschopnosti, neboť existují osoby v takovém věku plně funkční. Rozsudek okresního soudu byl tak považován za věcně správný.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Odvolání v případě poskytnutí podnikatelského úvěru: nárok na bezdůvodné obohacení
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:22.Co.183.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích posuzoval platnost několika úvěrových smluv mezi žalobkyní a žalovanou, kde žalobkyně tvrdila, že smlouvy byly de facto spotřebitelské, a měla nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud konstatoval, že žalobkyně se při uzavírání smluv označovala jako podnikatelka a uvedla účel úvěru pro podnikání. „Byla to tedy žalobkyně, kdo jednal nepoctivě a mohl žalovanou uvést v omyl tímto svým tvrzením.“ Okresní soud dvakrát shledal smlouvy platnými, avšak ujednání o inkasní službě považoval za neplatné s odůvodněním, že „vyvolává nerovnováhu v právech a povinnostech stran“. Krajský soud se s těmito závěry ztotožnil, neboť žalobkyně neprokázala, že by smlouvy uzavírala mimo rámec své podnikatelské činnosti.
Soud dále posuzoval, zda ujednání týkající se doplňkových služeb mají být považována za platná, a konstatoval, že je nelze oddělit od celých úvěrových smluv. Krajský soud uvedl, že „uvedené ujednání nemůže být jiného smyslu než toho, aby ve prospěch poskytovatele úvěru navýšil plnění“. Také potvrdil, že „z žádného projevu vůle žalobkyně nevyplývá, že sama projevila zájem o tyto služby“ a že „by žalovaná poskytla úvěr bez uzavření těchto služeb“. Tím došlo k tomu, že krajský soud shledal závazky jako neplatné, a žalované uložil povinnost vrátit částky uhrazené žalobkyní.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Praze - Náhrada nákladů řízení a smluvní pokuty v energetice
30. 4. 2025
ECLI:CZ:KSPH:2025:24.Co.3.2025.1
Krajský soud v Praze, v odvolacím řízení týkajícím se zaplacení částky za dodávku elektrické energie, rozhodl, že žalovaný má povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 16 800 Kč. Soud hodnotil, že ujednání o "další" smluvní pokutě, jež bylo součástí zkoumaných smluv, nedochází k porušení principu přiměřenosti v kontextu spotřebitelského práva a má za cíl chránit dodavatele před platebními prodleními odběratele. Jak uvedl odvolací soud, „nejde tak o neplatné ujednání si této ‚další‘ konkrétní smluvní pokuty“, jelikož byla sjednána v souladu s obchodní praxí a v rámci stanovených právních poměrů (§ 2048 o. z.). Odvolací soud shledal, že posuzovaná smluvní pokuta je pro odběratele nutná a odpovídá vzájemné rovnováze práv a povinností.
Soud dále konstatoval, že smluvní pokuta „nepředstavuje duplicitní sankci“ za prvotní prodlení a je aplikovatelná pouze v případě opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného. Podle názoru soudu zahrnují smlouvy určité vyvažující ujednání, které chrání jak zájmy dodavatele, tak spotřebitele, což ukazuje, že "prostřednictvím posuzovaného ujednání o ‚další‘ smluvní pokutě není na odběratele – spotřebitele vyvíjen dodavatelem služby dodávky elektrické energie nepřiměřený tlak". Tímto způsobem soud potvrdil platnost smluvního ujednání a dal tak za pravdu žalobci, čímž došlo ke změně předchozího rozsudku soudu prvního stupně.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Odvolání ve věci neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a žádost o zaplacení dlužné částky
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2024:8.Co.91.2024.1
Krajský soud v Ostravě se v rozhodnutí týkajícím se žaloby o zaplacení částky 116.291,99 Kč zaměřil na otázku uzavření úvěrové smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Okresní soud původně zamítl žalobu, argumentujíc, že žalobkyně neprokázala existenci úvěrové smlouvy, neboť ta nebyla podepsána. Odvolací soud, nicméně, po přezkoumání předložených důkazů konstatoval, že byla řádně uzavřena. „Byla zaslána verifikační platba ve výši 1 Kč, jejímž připsáním na účet žalobkyně nabyla úvěrová smlouva účinnosti," uvedl odvolací soud. Dále soud argumentoval, že smlouva o spotřebitelském úvěru podléhá specifickému právnímu režimu a výhrady soudu prvního stupně o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného označil za neopodstatněné.
V rámci právní argumentace soud zdůraznil, že pokud poskytovatel úvěru neprovede řádné posouzení úvěruschopnosti dlužníka, smlouva je v souladu se zákonem neplatná. „Porušení povinnost se odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu," konstatoval odvolací soud. Na základě zjištěných skutečností určil, že žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru, neboť částky vyplacené žalovanému představují bezdůvodné obohacení. Soud dále nařídil vrátit částku 100.500 Kč, a nikoliv poplatky spojené s uzavřením smlouvy, které v případě neplatnosti smlouvy nemohly vzniknout.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Název: Potvrzení rozsudku o zamítnutí žaloby za neuhrazenou částku a náhradě nákladů řízení
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:22.Co.275.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozhodnutí okresního soudu, který zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 12 528 Kč s příslušenstvím. Okresní soud dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl platně ukončen na základě výpovědi žalovaného, doručené doporučeným dopisem minimálně tři měsíce před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy. Soud konstatoval, že žalovaný byl seznámen s obchodními podmínkami, což potvrdil akceptací smlouvy a zahájením plnění. Dále soud odmítl argumentaci žalobkyně, že výpověď smlouvy nebyla podána osobou oprávněnou jednat za žalovaného, a zdůraznil, že poskytovatel, který uzavřel smlouvu, neměl pochybnosti o způsobilosti jednatelky žalovaného v průběhu kontraktačního procesu.
Důvodem pro potvrzení zamítavého rozsudku byla skutečnost, že žalobkyně neprokázala platnost své námitky o ukončení smlouvy a prokázala se neplatnost klauzule o automatickém prodloužení smlouvy dle obchodních podmínek, neboť soud neshledal rozumný důvod pro odlišnou formu oznámení o ukončení smlouvy. Jak uvedl soud, „platí, že podmínky, za nichž se smlouva automaticky prolonguje, nejsou v souladu se zásadami poctivosti a slušnosti”, a proto bylo doručení písemné výpovědi žalovaného uznáno za řádné. Tímto způsobem krajský soud doplnil a potvrdil právní závěry okresního soudu, a to včetně argumentace ohledně uzavření smlouvy adhezním způsobem a nesplnění podmínek pro ukončení smluvního vztahu.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Praze - Nadpis rozhodnutí: Změna rozsudku o zaplacení spotřebitelského úvěru a náhrada nákladů řízení.
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSPH:2025:25.Co.45.2025.1
Krajský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení 45 440 Kč spolu s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, neboť břemeno důkazní spočívalo na ní. Bylo shledáno, že chybělo písemné potvrzení o uzavření smlouvy a že žalobkyně přicházela o důkazy tím, že se neúčastnila jednání, kde by mohla být poučena ohledně svých procesních povinností. Na základě těchto úvah horní soud konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že by bylo plnění na účet žalovaného.
Naopak odvolací soud, po zopakování některých důkazů, dospěl k jinému závěru a shledal, že se žalovaný obohatil na úkor žalobkyně. Soud přijal, že žalobkyně prokázala, že zaslala částku 40 000 Kč na účet žalovaného, ačkoli schválení smlouvy nebylo řádně prokázáno dokumenty s elektronickým podpisem. Krajský soud tedy rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s úrokem z prodlení od 2. 8. 2024, poté co mu byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové pobočka Pardubice - Rozhodnutí o zaplacení částky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:27.Co.7.2025.158
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích posoudil odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, jenž zamítl jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení k částce 36 609 Kč. Soud akceptoval zjištění okresního soudu, podle kterého smlouva o půjčce, na jejímž základě žalobce požadoval částku 47 142,10 Kč, byla neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uvedl, že "žalovaný hospodařil se záporným zůstatkem a jeho výdaje převyšovaly příjem," což potvrdilo pochybnosti ohledně jeho schopnosti splácet. Následně byl žalobci přiznán nárok na úhradu částky 36 609 Kč, což je rozdíl mezi poskytnutou jistinou 50 000 Kč a dosavadním částečným plněním.
Krajský soud konstatoval, že žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný nebyl v prodlení s vrácením zbylé části jistiny v době rozhodování. Odkázal přitom na ust. § 87 z. s. ú., které stanoví, že "poskytovatel úvěru má nárok jen na neuhrazenou jistinu bez dalších úroků a poplatků." Soud uzavřel, že nárok na úrok z prodlení vzniká až s prodlením navázaným na neuhrazenou jistinu. Krajský soud tedy "rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil," a žádný z účastníků neměl nárok na náhradu nákladů řízení.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Náhrada škody za bránění přístupu k nemovitosti
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:71.Co.234.2023.1
Krajský soud v Ostravě se v daném rozhodnutí zabýval případem žalobce, který si nárokoval částku 168 000 Kč s příslušenstvím od žalovaného za ušlý zisk způsobený zamezením přístupu k jeho nemovitosti. Podstatou sporu byla skutečnost, že žalovaný, jako vlastník pozemků přes které měl žalobce zřízenu služebnost chůze a vstupu, vyměnil zámky na přístupové brance a znemožnil tak žalobci a jeho nájemci přístup k domu. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil smluvní povinnost tímto zásahem do ustáleného výkonu služebnosti, a tudíž je povinen nahradit žalobci částku odpovídající ušlému nájmu za 12 měsíců ve výši 14 000 Kč měsíčně, celkem tedy 168 000 Kč.
Odvolací soud, po přezkoumání věci, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně s tvrzením, že skutočnosť, že dům žalobce byl odpojen od elektrického proudu, nebrání jeho pronájmu a není důvodem pro zpochybnění ušlého zisku z nájmu. Soud odkázal na § 2913 a § 2952 občanského zákoníku, které vyžadují náhradu škody způsobené porušením smluvní povinnosti. Dále uvedl, že výkon služebnosti se nezaměňuje v závislosti na tom, zda nemovitost obývá žalobce nebo jeho nájemce, a že uzamčení branky vedlo k ukončení nájemního vztahu, čímž způsobil žalobci ušlý zisk. Soud tedy shledal, že miska vah je jednoznačně na straně žalobce, který má nárok na náhradu za ztracený příjem.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Potvrzení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a zamítnutí nároku na zaplacení pohledávky
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:8.Co.30.2025.1
Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, který zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 12.600 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné vyhodnocení úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uzavřela smlouvu se žalovanou o poskytnutí úvěru 20.000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila celkem 26.400 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud uvedl: „Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované... tedy by se žalovaná ocitla na nule a neměla by žádnou měsíční rezervu“, což vedlo k posouzení smlouvy jako neplatné.
V rámci odvolacího řízení se krajský soud plně ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu a potvrdil, že břemeno důkazní ohledně úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Odvolací soud podotknul: „Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet“. Krajský soud rovněž konstatoval, že neúvěruschopnost žalované nebyla pouze hypotetická, tudíž nárok žalobkyně byl právně nedůvodný a soud potvrdil rozhodnutí nižší instance.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Název: Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o určení vlastnického práva k nemovitým věcem a potvrzení rozsudku okresního soudu
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:57.Co.258.2024.1
Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání žalobce, který se snažil prokázat vlastnické právo k ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ k určitým nemovitostem. Soud prvního stupně zamítl žalobu s odůvodněním, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, protože žaloba nesměřovala proti všem zapsaným spoluvlastníkům. Odvolací soud uvedl, že „soud prvního stupně vycházel z generalizujícího závěru“ a poukázal na to, že pokud žalobce žaluje, že spoluvlastníci jsou v katastru nemovitostí uvedeni neoprávněně, může mít naléhavý zájem na určovacím řízení. Nicméně odvolací soud konstatoval, že žaloba není důvodná, neboť žalobce neprokázal, že by k podílu nabyl vlastnické právo.
Hlavním důvodem pro zamítnutí žaloby byl nedostatek držební vůle ze strany žalobce. Jak uvedl odvolací soud, „pokud je faktické užívání opřeno o právo užívat pozemek jiného vlastníka, nemůže jít o držbu vlastnického práva“. Bylo zaznamenáno, že žalobce byl přesvědčen, že má nárok na převod podílu, avšak neměl skutečnou vůli nakládat s předmětem jednotlivého spoluvlastnického práva jako s vlastníkem. Obiter dictum odvolacího soudu také poukazuje na to, že „ve vztahu k spoluvlastnickému podílu je vždy nezbytné prokázat vůli s věcí nakládat jako s vlastní.“ Soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Titul: Rozhodnutí o povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků a odvolání proti rozsudku Okresního soudu
29. 4. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2025:59.Co.10.2025.1
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, ve svém rozhodnutí potvrzuje rozsudek Okresního soudu, který nahradil projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků na žalobce. Soud vyvodil, že restituční nárok žalobců byl podložen rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu, které konstatovalo, že žalobci nejsou vlastníky pozemku, který byl odňat v roce 1982 s úmyslem výstavby sídliště. Soud zdůraznil, že „sjednocení právního názoru na přeceňování pozemků je nezbytné a reflektuje to existující judikaturu“. Ocenění pozemku jako stavebního bylo tak podloženo tím, že odnětí proběhlo za účelem výstavby a že v době vyvlastnění již fakticky probíhaly stavební práce.
Soud si byl vědom argumentace žalované, že žalobci nebyli aktivní po dobu 20 let, avšak tento časový úsek neovlivnil jejich nárok, který byl nepromlčitelný. Soud I. stupně uvedl, že žalovaná „evidovala restituční nárok žalobců v nesprávné výši“, čímž fakticky bránila jejich nárokům. K tomu Krajský soud dodal, že jakákoli pasivita žalobců nemění na skutečnosti, že příslušný státní orgán rozhodl o výši náhrady, jež by měla být poskytnuta. Tímto rozhodnutím se tak obnovila spravedlnost a byl učiněn krok k napravování majetkových křivd historie.