Krajský soud v Plzni - Rozsudek Krajského soudu v Plzni: Změna v odpovědnosti za vady zboží a nároky na náhradu škody
17. 7. 2025
ECLI:CZ:KSPL:2025:10.Co.1055.2024.1
Krajský soud v Plzni rozhodl o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově v rámci sporu vyplývajícího z odpovědnosti za vady z dodávek betonových komponentů. Soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě o náhradu škody, avšak současně zamítl další části. Soud dospěl k závěru, že žalobce byl oprávněn požadovat slevu a náhradu škody pouze v některých případech, přičemž reklamaci včas a řádně uplatnil v případech, kde zboží odpovídalo dohodnutým vlastnostem. Soud konstatoval, že „jednotlivé kupní smlouvy byly uzavírány na základě žalobcových objednávek,“ a že žalobce včas reklamoval vady u některých dodávek, což mu dávalo právo na odpovídající náhradu.
Odvolací soud potvrdil, že účastníci se nedomluvili na použití všeobecných obchodních podmínek, a posuzoval sporné nároky podle Vídeňské úmluvy. Soud konstatoval: „Podle čl. 39 Vídeňské úmluvy má kupující právo reklamovat vady v přiměřené době poté, co je zjistí,“ a dále uvedl, že ne všechny reklamace byly včasné, což ovlivnilo právo žalobce na náhradu. Z toho důvodu soud rozhodl, že žalobce měl nárok na zaplacení částky 7 370,06 EUR, s výjimkou částek, které byly zamítnuty. V této souvislosti soud zdůraznil „odstoupení od smlouvy bylo platné a včasné, což vedlo k právu na vrácení uhrazené ceny.“
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Odvolací řízení o náhradu nemajetkové újmy zásahem do osobnostních práv
17. 7. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:71.Co.241.2024.1
Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení potvrdil rozhodnutí okresního soudu, které zamítlo žalobu žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 52 000 Kč, tvrzenou v důsledku zásahu do jeho osobnostních práv. Okresní soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny předpoklady neoprávněného zásahu, protože žalovaný jako znalec postupoval v souladu se standardy a zákony při vypracování znaleckého posudku. Podle posudku žalobce trpěl zdravotními komplikacemi a jeho chování bylo exacerbováno předchozími prohřešky. Okresní soud uvedl: „Žalovaný se nedopustil žádného smyšleného či lživého tvrzení ve vztahu k žalobci a nepřekročil rámec svého zadání."
Odvolací soud potvrdil, že znalecký posudek nemohl být přezkoumáván v řízení o ochraně osobnosti, protože jeho správnost mohou zkoumat pouze orgány činné v trestním řízení. Dále soud zdůraznil, že „za neoprávněný zásah nelze považovat uvedení difamujících skutkových tvrzení znalcem, pokud je předmětem řízení odůvodněno“. Odvolací soud rovněž upozornil, že „neexistoval žádný exces ze strany znalce“, a tudíž závěry okresního soudu ohledně nepodloženého zásahu do osobnosti žalobce byly shledány jako správné.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Název: Spor o vyklizení nemovitosti a nezaplacení částky za užívání bytu
17. 7. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:11.Co.51.2025.1
Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí potvrdil rozsudek okresního soudu, který zamítl žalobu žalobce na vyklizení žalovaného z nemovitosti a na zaplacení částky 70.000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o výpůjčce, která žalovanému umožňuje zůstat v bytě bez nájemného. Soud konstatoval, že „smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání“. Odvolací soud poukázal na to, že „následně kupní cena nezůstala ve vlastnictví prodávajících, ale byla neprodleně přeposlána kupujícímu“, což potvrdilo, že žalovaný v bytě zůstal bydlet s vědomím, že je to po dobu jeho života tolerováno.
Žalobce argumentoval domácím násilím a neudržitelností soužití, avšak odvolací soud tyto námitky shledal jako neprokázané, neboť „trestní oznámení ohledně chování žalovaného v domě bylo Policií ČR postoupeno k projednání přestupku, který následně věc odložil“. Soud označil stav, kdy žalovaný v bytě stále bydlel, za „výprosu“ bez právního důvodu; nicméně po uzavření dohody o výpůjčce to bylo posouzeno jako platné a řádné. Na základě těchto zjištění soud shledal, že žalobci nevzniklo právo na zaplacení náhrad za užívání bytu. Odvolací soud tak potvrdil závěry soudu prvního stupně a shledal jejich právní posouzení jako správné.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Praze - Určení vlastnického práva k nemovitosti
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSPH:2025:24.Co.87.2025.1
Krajský soud v Praze v rámci odvolacího řízení rozhodl, že žalobce je vlastníkem "budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního", která se nachází na pozemku parc. č. 74/8. Soud potvrdil, že sporná část budovy nad tímto pozemkem je technicky a funkčně propojena s budovou č. p. 16, což soud prvního stupně podložil historickými souvislostmi z dob, kdy budovy tvořily součást pivovaru. Soud konstatoval, že "prostředky nad pozemkem 74/8 nejsou samostatnou budovou, ale jsou součástí budovy č. p. 16." Dále zdůraznil, že vlastnické právo žalobce přešlo jako součást věci na základě nabývacích titulů k budově č. p. 16, přičemž pozemek 74/8 vznikl až v roce 1993 jeho oddělením od parcely č. 74/2.
Odvolací soud se shodl na tom, že žalovaný neprokázal, že by sporná budova byla odděleným objektem. Důrazně poukázal na to, že žádná samostatná budova mezi č. p. 16 a č. p. 18 nevznikla a že "stavební úřad potvrdil, že stavba na pozemku 74/8 byla již v době koupě integrální součástí budovy č. p. 16." V důsledku analýzy historických dokladů a stavebních zpráv soud dospěl k závěru, že sporná část budovy tvoří součást budovy č. p. 16 a že žalobce nabyl vlastnictví k této části budovy na základě historicky doloženého stavu, který byl z právního hlediska opodstatněný podle § 3059 občanského zákoníku. Soud závěrem konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a odvolání žalovaného zamítl.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Plzni - Návrh na úpravu splátek a úroky z prodlení v případě bezdůvodného obohacení z úvěrové smlouvy
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSPL:2025:64.Co.111.2025.1
Krajský soud v Plzni rozhodl ve věci týkající se žaloby na zaplacení částky 12 200 Kč s příslušenstvím, kde žalobkyně uplatnila pohledávku z důvodu neuhrazení spotřebitelského úvěru. Soud prvního stupně posoudil smlouvu jako neplatnou z důvodu nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, čímž došlo k porušení povinnosti poskytovatele úvěru dle § 86 ZSÚ. Soud uvedl, že „vzhledem k nepřiměřené úrokové sazbě a kumulaci smluvních pokut je smlouva absolutně neplatná“ (§ 588 o. z.). Jeho závěr byl, že úvěrová smlouva nemohla vyvolat účinky, a proto bylo nutno posoudit vztah mezi stranami jako bezdůvodné obohacení. Žalované byla uložena povinnost vrátit žalobkyni částku 12 200 Kč, což odpovídá rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejími splátkami.
Odvolací soud potvrdil, že "v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ztratila žalobkyně nárok na sjednané úroky". Nicméně upravil splatnost dluhu, a to na pravidelné měsíční splátky po 1 500 Kč počínaje od měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Přitom soud poznamenal, že „povinnost vrátit poskytnutou jistinu přísluší spotřebiteli v době přiměřené jeho možnostem“ (§ 87 ZSÚ). Soud posoudil, že žalovaná, která splácela v dohledném termínu, se do prodlení dostala až po uplynutí sjednané splatnosti splátky 20. 7. 2024, což vedlo k zamítnutí části žaloby ohledně zákonného úroku z prodlení.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Změna rozsudku v případě pohledávky za nepojištěné vozidlo: žaloba na zaplacení zamítnuta
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:71.Co.60.2025.1
Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 636 Kč s příslušenstvím. Krajský soud vycházel z faktu, že žalovaný prodal v říjnu 2022 nákladní automobil své společnosti a převod vlastnictví správně oznámil teprve 2. října 2023, tedy až po vzniku pohledávky. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud nesprávně posoudil, že pojištění odpovědnosti vozidla trvalo až do oznámení změny vlastnictví, a poukázal na právní závěr, že "příspěvek nepojištěného vozidla je nárok vznikající žalobkyni ze zákona... a je jakousi sankcí vlastníkovi, který ponechal vozidlo bez povinného pojištění."
Krajský soud pokládal za zásadní, že žalovaný, jakožto evidovaný vlastník, byl podle zákona pasivně legitimován k úhradě příspěvku, avšak prokázal, že již nebyl vlastníkem vozidla, a proto "neodpovídá žalovaný za nárokovanou pohledávku." Soud uznal, že žalobkyně měla nárok na příspěvek za nepojištěný vůz, jelikož "by pokud vozidlo v žalovaném období pojištěno bylo... pak by žalobkyni nárok na příspěvek vůbec nevznikl." Na základě všech zjištění odvolací soud změnil předchozí rozhodnutí a žalobu zamítl.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Odvolání ve věci bezdůvodného obohacení a úroků z prodlení
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:8.Co.71.2025.1
Krajský soud v Ostravě se zabýval odvoláním žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, který konstatoval absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle názoru okresního soudu je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Dále došlo k posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení, a soud konstatoval, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, protože splatnost dlužné částky nenastala. Soud upozornil, že právo na úroky z prodlení vyplývá až po uplynutí doby, kdy se dlužník dostal do prodlení, což podle předložených důkazů nenastalo.
Krajský soud pak v odvolacím řízení shledal, že rovněž okresní soud postupoval správně ve vymezení úroků z prodlení a doby, od kdy tyto úroky mají být přiznány. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel nevyhodnotí úvěruschopnost spotřebitele. Krajský soud zdůraznil, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení, nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení. Soud tak změnil část rozsudku okresního soudu a přiznal úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 40.334 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, zatímco ve zbytku odmítl odvolání zamítnout.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Praze - Odvolání proti zamítnutí žaloby o náhradu škody po propadu stropu v nebytových prostorách
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSPH:2025:21.Co.22.2025.1
Krajský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce, který zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 904 671,88 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, který byl zastoupen právním zástupcem. V odůvodnění prvostupňový soud uvedl, že škoda, kterou žalobkyně uplatnila, nebyla způsobena propadem střechy, ale v důsledku povinnosti žalovaného provést nezbytné stavební opravy na základě rozhodnutí stavebního úřadu. Soud rovněž podotkl, že propad střešní konstrukce byl vyvolán extrémními přívalovými srážkami, a tudíž byl vyloučen jakýkoli nárok na náhradu škody z této události, neboť ta nebyla způsobena porušením smluvní povinnosti žalovaného.
Odvolací soud se plně ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že nebyla splněna základní podmínka pro vyhovění nároku žalobkyně. Podle § 2210 odst. 2 občanského zákoníku byla žalobkyně povinna strpět nutné opravy ve vlastním zájmu. Krajský soud rovněž uvedl, že pokud žalobkyně v odvolání namítala promlčení a nezohlednění některých důkazů, soud prvního stupně dostatečně vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl, a důvody odmítnutí důkazů považoval za ústavně schválené. Ze všech těchto důvodů odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ve věci dlužného nájemného
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSBR:2024:14.Co.7.2024.1
Krajský soud v Brně v rozhodnutí o odvolání žalovaných potvrdil rozsudek Městského soudu, který uložil žalovaným zaplatit žalobci částku za nedoplatek nájemného. Soud prvního stupně správně posoudil, že žalobce měl nárok na zaplacení rozdílu mezi dříve placeným nájemným a nově určenou výší nájemného po pravomocném rozhodnutí o určovací žalobě. Odvolací soud konstatoval, že žalobcem uplatněný nárok nebyl promlčen, neboť "pohledávka žalobce na zaplacení zvýšených částek nájemného určených soudem nemohla nastat zpětně se splatností dosavadního nájemného, nýbrž až okamžikem nabytí právní moci soudního rozhodnutí."
Soud rovněž vyvrátil námitku žalovaných o překážce věci rozhodnuté, neboť podle odvolacího soudu nebylo dáno, že by „vynesením rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro předčasnost z původního řízení byla vyloučena možnost nového posouzení věci na základě nově nastalé skutečnosti,“ tedy nabytí právní moci soudního rozhodnutí určujícího výši nájemného. Tím "odpadl důvod pro zamítnutí, jímž byla nesplatná pohledávka," což potvrzuje, že odvolání nebylo důvodné a žalobce má právo na zaplacení požadované částky.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Rozhodnutí o zamítnutí nároku na zaplacení 60.000 Kč v rámci sporu z smlouvy o podpoře prodeje
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:23.Co.141.2025.192
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zkoumal odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu, který určil, že žalovaný má zaplatit žalobci částku 60.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že žalovaný neplnil závazky vyplývající ze smlouvy o podpoře prodeje, a proto požadoval vrácení části poskytnuté odměny. Soud prvního stupně vyhověl žalobcovi a shledal nárok žalobce jako odůvodněný. Naopak žalovaný namítal, že dodávky piva nebyly možné kvůli covidovým opatřením a popíral uzavření smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva existovala a žalovaný měl povinnost dodržovat její podmínky, a proto úspěšně žádal o vrácení odměny.
Odvolací soud však shledal, že nárok žalobce je nedůvodný. Konstatoval, že smlouva neobsahovala ustanovení o vracení odměny v případě porušení závazků, a že "prosté ukončení" smluvního vztahu nemůže být považováno za odpadnutí právního důvodu pro nárok na vrácení odměny. Soud dodal, že "právní důvod k poskytnutí odměny ve výši 80.000 Kč tu byl, nezanikl," a tímto rozhodnutím změnil rozsudek okresního soudu. Z pohledu odvolacího soudu nebylo možné vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení, a proto žalobu zamítl.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem - Odvolací řízení o zaplacení dluhu ve výši 17 497,91 Kč
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSUL:2025:95.Co.190.2025.1
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích, kterým byl žalovanému uložen závazek zaplatit žalobkyni částku 17 497,91 Kč ve splátkách. Okresní soud vymezil výši měsíční splátky na 1 386 Kč, a to na základě posouzení přiměřenosti návrhu žalovaného, jehož splátky byly podle soudu „nepřiměřeně nízké“ a mohly by vést k protiprávnímu zkrácení práv žalobkyně. Soud vzal v potaz i souhlas žalobkyně se stanovenou splátkou a dospěl k závěru, že „povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně.“
Krajský soud se blíže vyjádřil k povaze úpravy lhůty k plnění, podotýkajíc, že soud může v odůvodněných případech stanovit lhůtu delší, než je zákonná třídenní lhůta, přičemž „důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní lhůta“, musí být v rozhodnutí uvedeny. Soud rovněž konstatoval, že žalovaný „neprokázal, že by měl v současné době jakékoliv zdravotní problémy“, a proto nebylo možné vyhovět jeho žádosti o posunutí splátek. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu Krajský soud uvádí, že „výši splátek v nižší výši však již důvodné není,“ čímž potvrdil rozsudek okresního soudu.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Odpovědnost za vady díla přečalouněných sedáků a nárok na náhradu nákladů
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:16.Co.229.2024.1
**Shrnutí soudního rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (ECLI:CZ:KSOS:2025:16.Co.229.2024.1)**
Krajský soud v Ostravě ve věci týkající se žaloby na bezplatné odstranění vad díla a zaplacení částky 7 545 Kč potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žalobě v převážné části vyhověno. Žalobce, jako objednatel, namítal vady vzniklé na pěti přečalouněných sedácích, které se projevily popraskáním horní vrstvy potahové fólie. Podle znaleckého posudku, který soud přijal jako relevantní, bylo prokázáno, že vady byly důsledkem nevhodného konstrukčního řešení a chybných materiálových vrstev, které nedokázaly eliminovat protažení textilie. Odvolací soud konstatoval, že žalobce jednal v souladu se zákonnými ustanoveními, a včas oznámil vady v rámci dvouleté lhůty. Jak bylo uvedeno: „Žalobce oznámil vady a uplatnil právo z vad včas a také byl jako objednatel sám aktivně věcně legitimován k podání žaloby.“
Soud rovněž vyřešil otázku aktivní věcné legitimace žalobce, když určil, že žalobce jednal vlastním jménem a nikoli za společnost, jak namítal žalovaný. Soud poukázal na to, že: „Nemělo by existovat dobrověrné přesvědčení, že zastupuje společnost.“ Dále Krajský soud potvrdil správnost znaleckého posudku a upozornil na to, že kvalitní materiálové složení je v odpovědnosti zhotovitele. Dle soudu není relevantní, zda související technické normy byly dodrženy, pokud výsledné práce vykazují vady, které nebyly na uživatelském konci způsobeny. Obiter dictum zdůraznilo, že soud by měl posuzovat vady z hlediska účelnosti a použitelnosti pro kupujícího: „Důležitá byla výsledná kompatibilita těchto vrstev.“
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ostravě - Nárok na zaplacení částky 56 034,33 Kč s příslušenstvím v rámci sporu o bezdůvodné obohacení
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSOS:2025:15.Co.268.2024.1
Krajský soud v Ostravě, v rozhodnutí týkajícím se žaloby na zaplacení částky 56 034,33 Kč, potvrdil závěry Okresního soudu ve Frýdku-Místku o částečné důvodnosti žaloby. Soud shledal, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni částku 16 000 Kč na základě neplatnosti dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně nevykonala svou povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného, což vedlo k závěru o neplatnosti smluv. Krajský soud uvedl, že „povinnost vrátit jistinu úvěru leží plně na spotřebiteli, a to od okamžiku, kdy peníze obdržel“, což zakládalo povinnost žalovaného vrátit jednotlivé splátky úvěru.
Odvolací soud vzal v úvahu, že žalovaný se v řízení neprojevoval pasivně a neprokázal, že by nebyl schopen splnit své závazky. Soud dále potvrdil, že žalobkyně měla nárok na úrok z prodlení, avšak pouze v zákonných mezích podle občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněna k úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 000 Kč a 11,75 % z částky 13 000 Kč, avšak zamítl požadavek na úrok v celkové výši 15 %, v souladu s platnou legislativou. Soud vyjádřil, že „odvolání žalobkyně je co do základu důvodné“ a přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu, přičemž neshledal procesní vady.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Návrh na určení neplatnosti právních jednání v souvislosti s rozšířením a zúžením společného jmění manželů
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSHK:2025:27.Co.92.2025.234
Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozhodnutí potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi, který zamítl žalobu žalobce o určení absolutní neplatnosti několika právních jednání. Žalobce argumentoval, že v době uzavření těchto jednání byl neschopen porozumět jejich obsahu a dopadu na své právní postavení kvůli duševní poruše. Okresní soud znalostí o zdravotním stavu žalobce dospěl k závěru, že i přes jeho omezení jeho rozpoznávací schopnosti nebyly podstatně sníženy, a tudíž všechna zpochybňovaná právní jednání byla platná. Soud konstatoval, že „naléhavý právní zájem na určení absolutní neplatnosti nemůže žalobci svědčit, neboť navrhovaným určením nemůže být odstraněna právní nejistota."
Krajský soud také potvrdil, že žalobce neměl naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti dohody o zúžení společného jmění. Tato otázka byla označena jako předběžná ve vztahu k existenci právního poměru a nemohla být řešena v rámci určovací žaloby. Odvolací soud zdůraznil, že „platnost dohody o zúžení společného jmění je v dané věci řešitelná jako předběžná otázka v řízení o vypořádání společného jmění bývalých manželů," a proto žalobci nelze přiznat naléhavý právní zájem. Celkově soud podtrhl, že schopnost žalobce ovládat svoje jednání v rozhodné době nebyla výrazně oslabena, což bylo v souladu s výpověďmi svědků a závěry znaleckého posudku.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - Rozhodnutí Krajského soudu týkající se náhrady škody za nezákonné trestní stíhání
16. 7. 2025
ECLI:CZ:KSCB:2025:5.Co.583.2025.1
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací se zabýval žalobou na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání. Žalobce požadoval částku 66 000 Kč jako ušlý zisk za 300 hodin práce, kterou musel věnovat své obhajobě. Soud prvního stupně vyhověl žalobě s tím, že "bylo prokázáno, že žalobce se aktivně podílel na své obhajobě" a konstatoval, že nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vedlo ke škodě, kterou žalobce utrpěl, protože "musel utlumit svou podnikatelskou činnost" a "čas, který by věnoval podnikání, strávil obhajobou". Soud dále uznal, že nárok na ušlý zisk byl adekvátní a dovodil, že "výše 220 Kč za hodinu odpovídá odborné práci".
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a vyslovil, že "zhodnocení ušlého zisku je správné po stránce skutkové i právní". Soud se zabýval námitkami žalované, která tvrdila, že žalobce nedoložil příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a ušlým ziskem. Odvolací soud poukázal na to, že "bylo jednoznačně prokázáno", že žalobce musel delegovat činnosti na zaměstnance a "není obvyklé, aby znalec pracoval ve spravném pracovním čase, protože jeho činnost závisí na potřebách klientů". Vzhledem k tomu, že žalobce dokládal pokles příjmů v roce 2020, soud potvrdil jeho nárok jako oprávněný a neexcesivní.